Startup. Rychlokvašky, nebo opravdoví podnikatelé?

Aktualizace: 11. čvn 2019

Tuto otázku občas slýchávám od některých vlastníků SME firem. Hned poté mi začnou vyprávět svůj příběh, jak svou firmu stavěli několik let od píky a bez potřebných financí. Někteří přidají své historky o ztrátě manželství, které položili na oltář svého úspěchu, a snesou výčet dalších obětí, které museli podstoupit.

Jaká je tedy odpověď? Tak i tak. Skutečně, o některých se dá říct, že to jsou rychlokvašky, a o některých, že to jsou opravdoví podnikatelé. Pojďme se na otázku podívat ve větších souvislostech.


Zakladatelé startupů: Jarda Pokorný, 2Kucetnictvi.cz; Radek Hušek, Daniel Vach, SENS Bar

V posledních letech došlo k obrovské podpoře rozvoje začínajících firem a ze všech stran slyšíme slovo startup. Co to je? Zde je definice na české Wikipedii: „je to nově založená společnost vyvíjející produkt nebo službu, které jsou místně a časově unikátní, jedinečným a inovativním způsobem řeší daný problém, má potenciál rychlého růstu z hlediska tržeb a zákazníků a stojí především na zakladatelích a většinou pro svůj další růst a uvedení produktu na trh potřebuje investici.“ (celý text wiki)


Za každým startupem tak stojí jeho zakladatel, podnikatel, který má svoji vizi a plán, jak jí dosáhne. S rozvojem startupů se rychle rozvinul i trh poradenských firem, tzv. inkubátorů a akcelerátorů. Tyto subjekty, ať již státní či soukromé, nabízejí služby, které mladý podnik provedou hustým lesem počátečních překážek a zajistí potřebného investora. Vzniklo tak umělé prostředí, které rozvíjí podnikatele i jeho záměr a firmu, aby v budoucnu dosáhl očekávaného úspěchu.


Když tyto služby neexistovaly, bylo nutné, aby se podnikatel s nástrahami okolního prostředí vypořádal sám. Sestavit produkt, najít první zákazníky, a v případě úspěchu, najít svého prvního investičního partnera. To většinou trvalo nějaký čas a v rámci procesu podnikatel procházel všemi úskalími sám či s podporou rodiny. Během této cesty pomalu zrál a úspěšní byli jen ti, kteří to vydrželi až do úspěšného konce. Každý, kdo to dotáhl do konce, rozhodně byl skutečný podnikatel.


S rozvojem akceleračního prostředí a všemožné finanční i nefinanční podpory se najednou objevil prostor, ve kterém může mladý podnikatel dosáhnout úspěchu velmi rychle. Ve výjimečných případech i v řádu měsíců, standardně v období dvou až tří let. Díky tomu vznikla možnost, že se nám objevují podnikatelé hodni nemilé přezdívky „rychlokvašky“.


Rychlokvaška versus opravdový podnikatel

Rozhodně každý, kdo založí svoji firmu či registruje OSVČ, je podnikatel. Když jsem se ptal svých dotazovatelů, jak vnímají rychlokvašku, odpověď byla vždy velmi podobná: „Podnikatel, který dosáhl úspěchu, aniž by dostatečně vyzrál. Jeho úspěch je více či méně dílem druhých. Podnikání vnímá spíše jako hru o peníze a jeho rozhodování může být až dětinské a často velmi osobní.“


Když jsem přemýšlel nad tím, jak ten rozdíl znázorním, napadl mne následující graf. Celá problematika je poněkud složitější, ale pro jednoduché znázornění jádra problému to bude stačit. Graf znázorňuje vztah mezi rozvojem člověka (0 až 100 %) v průběhu času jeho podnikání (Q1 až Q4). Zelená linie je kompetenční rozvoj a modrá linie je rozvoj sebeuvědomování, což vnímám jako životní zrání. Do kompetenčního rozvoje patří znalosti a dovednosti, které souvisejí s ekonomickou a obchodní podstatou podnikání, jako je hodnotová nabídka, obchodní model či vedení týmu apod. Do rozvoje sebeuvědomování patří schopnost sebereflexe, vnímání dopadu vlastního jednání apod. Začněme tedy rychlokvaškou.

Tady máme extrémní příklad rychlokvašky. Dochází k progresivnímu rozvoji znalostí a dovedností kompetenčního typu a k velmi nízkému rozvoji sebeuvědomování. Zakladatel umí řídit podnik své velikosti, někdy bývá i úspěšný, ale v jeho malém podniku se objevují jevy, které nedokáže ovlivnit, protože si neuvědomuje, že je jejich tvůrcem. V některých případech je i hodně sebestředný, protože to přeci již umí a má úspěch. Mezi tyto jevy patří například fluktuace týmu, častá změna přístupu k trhu či k obchodnímu modelu, neshody s dodavateli či nevyjasněné vztahy s investory a přehnané požadavky na své okolí. Když má za sebou investora či inkubátor, stává se, že tyto chyby zaměstnanci investora (inkubátoru) korigují a snaží se udržet potenciál očekávaného výnosu. Pozornost pak přenášejí na projekt a jejich očekávaný výnos a zakladatel ztrácí půdu pod nohama, aniž by o tom věděl. Smluvní vztahy většinou chrání více investora než zakladatele podniku. Do budoucna je tak zde riziko, že při vstupu velkého investora je nahrazen profesionály a ztrácí svůj vliv na firmu a její budoucnost.


Ve většině případů se však k tak velké investici nedostane. Získává drobné investory, díky nimž v podstatě financuje svůj provoz a protlouká se podnikáním na hranici svých osobních i provozně-finančních možností. Když se dostane k velké investici, je to snad vždy díky aktivitám investora či inkubátoru, který supluje jeho schopnosti s cílem ochránit svou investici.


A tady je ideální příklad opravdového podnikatele. Dochází k progresivnímu rozvoji znalostí a dovedností kompetenčního typu a zároveň k rychlému rozvoji vlastního sebeuvědomování. Je to skutečně ideální příklad. Když tak nad tím přemýšlím, dokázal bych spočítat na prstech jedné ruky, kolik znám takových podnikatelů, kteří to zvládli takhle rychle obojí. Rozhodně všichni jsou úspěšní ve svém podnikání.


Zakladatel umí řídit podnik své velikosti a je úspěšný nejen při řešení interních otázek, ale i v rámci rozvoje obchodního potenciálu. Díky své silné integritě a autenticitě se stává přirozeným lídrem, kterého respektuje nejen jeho tým, ale i jeho partneři a investoři. Uvědomuje si svou sebehodnotu a je skutečným partnerem při vyjednávání.


S investorem či inkubátorem otevřeně spolupracuje a tlačí je dopředu. Je si vědom, že hodně dává, a tedy i hodně očekává. Neřeší žádné patologické jevy ve svém okolí, protože si plně uvědomuje svoji odpovědnost za to, co dělá, a je schopen silné sebereflexe a rychlé změny, pokud je to potřeba k dosažení cíle. Vždy si však udrží integritu se svým záměrem a posláním, které se rozhodl naplnit.


Může za to inkubátor nebo investor

V souvislosti s úvahou nad rychlokvaškami ve svém okolí slýchávám, že za to mohou vlastně inkubátory či investoři, kteří spekulují nad svou investicí a snaží se na ní vydělat bez ohledu na zakladatele podniku. Díky umělému prostředí, které vytváří, naplňují svoje cíle skrze zaměstnance.


S tímto tvrzením kategoricky nesouhlasím. Jediný, kdo za to může, je sám zakladatel podniku, který díky své slabé sebehodnotě dělá ústupky a svou nejistotu schovává za svou sebedůležitost. Je vždy jeho osobní rozhodnutí, jak bude řešit svoje podnikatelské výzvy a jak se postaví ke své budoucnosti.


Svůj článek jsem ilustrativně doplnil fotografií tří zakladatelů startupů, kteří získali svoje investice a své podniky rozvíjí již několik let. Všechny tři vnímám jako opravdové podnikatele. Znám jejich životní příběhy a mají můj respekt, protože si udrželi integritu a jsou schopni poměrně dobré sebereflexe. Během těch let, co rozvíjí své podniky, stále rostou a stále získávají nové partnery i kvalitní investory. Svůj příběh si skutečně odpracovali a ještě toho mají hodně před sebou. Ale už staví na pevných základech.


A co moji tazatelé z řad SME vlastníků

Většina z nich jsou podnikatelé méně či více úspěšní. Během let se někteří z nich stávají opravdovými podnikateli. Jejich rozvoj většinou probíhá významně pomaleji, protože nepoužívají možnosti akceleračního prostředí, ale o to je stabilnější a skutečně vydřený tvrdou životní praxí. Je pak radost někoho takového potkat a promluvit si s ním o jeho zkušenostech.


Nakonec jsme všichni lidé a článek si dovolím skončit citátem australského aboriginského náčelníka Seattla.


„Člověk sám neutkal předivo života, je v něm pouhým vláknem. Ať s tímto předivem naloží jakkoli, naloží tak sám se sebou.“


Ve finále je jedno, jaký si zvolíš obsah svého životního příběhu. I na konci životního vlákna podnikatele může být jiskra sebehodnoty a životní moudrosti. Ale to už je zase jiný příběh.



Ilustrace z knihy Poselství od protinožců, Náčelník Seattle

​© 2018 Jan Petr Nekovář

  • Facebook Clean
  • White LinkedIn Icon