Zřetelné změny se již pomalu objevují i u nás

Aktualizace: 23. lis 2018

Titulní článek v The New York Times ukazuje poměrně drastické dopady klimatické změny. Jedná se o fotografii rybářské vesnice kdesi v Rusku, která ještě před několika lety byla na břehu jezera. Voda se začala pomalu ztrácet a kvůli prolomení polárních vortexů před 2 lety se objevily silné jižní větry. Písek začal vytvářet pouštní duny, které během několika posledních měsíců úplně pokryly celé pobřeží. Voda ustoupila o několik set metrů ke středu jezera.



Ve stejném týdnu, kdy vyšel titulek s tímto článkem v The New York Times, se mi na FB objevila fotografie polí v Kyjově na Moravě. Nemohl jsem si nevšimnout podobnosti těchto témat.


Tady najdete originální článek


Jsou to první zřetelné momenty, kdy se nás začínají dotýkat klimatické změny. Kombinace sucha a nových silných jižních větrů začínají měnit nejen naši přírodu a související uspořádání krajiny, ale začínají se dotýkat i našich životů. Naše dosavadní zkušenosti přestávají být funkční. Bude se to během let zhoršovat a ti, co se připraví, na tom budou rozhodně lépe než ti, kteří budou schovávat hlavu do písku a říkat, že se nic neděje.


Tento týden jsem se jako expert účastnil schvalování investic Evropské komise do rozvoje environmentálních inovací v rámci programu H2020. Jedním z velkých témat, kterých jsme se dotýkali v segmentu zemědělské činnosti, je právě ztráta hodnoty naší dosavadní zkušenosti. Počasí přestalo být předpověditelné. Můžeme jen odhadovat, co se bude dít. Uvidíme, jak se situace bude vyvíjet na Kyjovsku.


Máme vůbec šanci s tím něco dělat?

Při této otázce je pro mne osobně zajímavé pozorovat, jak se společnost rozděluje do různých skupin přístupu. Od těch apatických až odevzdaných až po ty, co jsou v tom aktivní a stalo se to jejich životním záměrem.


Když se tím začnete zabývat a studovat související vědecké studie, aby vaše rozhodnutí nebylo založené jen na vaší osobní spekulaci, najdete tři základní doporučení. Snižovat uhlíkovou stopu, ochlazovat a uchovávat vodu v krajině. Naštěstí existují lidé jako Jiří Malík, Klára Salzmann nebo Martin Mikeš, kteří vytvářejí skutečné projekty v krajině, aby dokázali jejich prokazatelnou funkčnost.


Příkladem může být práce Jiřího Malíka a dalších lidí na Broumovsku, kde díky otevřeným vlastníkům půdy pracují na návratu vody do krajiny.


Na Broumovsku vzniká projekt, počítá s návratem povrchové vody


Takže šanci máme! Když přiložíme ruku společně k dílu a vrátíme do krajiny naši péči, uchováme víc vody, vrátí se nám lokální srážky a nebudeme tolik závislí na globálních změnách. Přinejmenším nám alespoň zůstane voda.


41 zobrazení

​© 2018 Jan Petr Nekovář

  • Facebook Clean
  • White LinkedIn Icon