NA PRAHU SOUMRAKU

 

NA PRAHU SOUMRAKU

JAN, NPS Sb. 01, 7. 7. 2018

 

Ještě krok, říká se

v záplavě terabitů dat

i ptáci na střechách

štěbetají

že ty dny končí.

Těsně před srázem, stýská se

záplavy odpadu, chemie

i plastu ve vodách

sdělují

že nám dny končí.

Na prahu soumraku,

těsně před srázem

ještě krok.

 

TEMNÁ & SVĚTLÁ I.

JAN, NPS Sb. 02, 7. 7. 2018

 

Dvě strany jedné mince,

dva břehy jedné řeky

dva srázy jedné hory.

Černá a bílá.

Mezi světy.

V proudu.

Sám. 

TEMNÁ & SVĚTLÁ II.

JAN, NPS Sb. 03, 7. 7. 2018

 

Samota odosobnění

v tichu světa

na pozadí.

Mezi dvěma stojí jeden

ten, jenž přichází

sám.

 

CESTY V NÁS

JAN, NPS Sb. 04, 27. 7. 2018

Jsme hluční až tak,

že neslyšíme

tiché cesty

uvnitř našeho těla.

Jsme slepí až tak,

že nevidíme

jeden druhého

natož sami sebe.

Jsme sami až tak,

že nevíme,

kde končí a začíná

iluze našeho bytí.

A cesty v nás jsou přeci jen tak tiché.

 

POVSTAŇ

JAN, NPS Sb. 05, 27. 7. 2018

Šero kolem v nás krmí stíny.

Které jak pouliční běhny

pějí otřepané písně našim uším.

My. Jsme jednodušší, tak bereme to vážně.

Aspoň na chvíli.

Jenže ta chvilka je tak důležitá!

V koutě srdce. Krčíme se ve stínu světa. 

Jak malý tichý plamínek. 

Já. Jsem schovaný a bojím se brát vážně.

Aspoň na chvíli.

Jenže ta chvilka je tak důležitá!

Tak povstaň! A plápolej do šera kolem.

Jak řvoucí lev zežehni náš stín.

On. Poprvé promluví a začneš se brát vážně.

Aspoň na chvíli.

Jenže ta chvilka je tak důležitá!

 

ŘÍKANKA PRO ZEMI

JAN, NPS Sb. 06, 27. 7. 2018

 

Říkám, říkám říkanku.

Pro vodu, co mám ve džbánku,

pro zemi pod mýma nohama,

pro vítr a nebe nad náma.

Pro radost v srdci, pro přátele,

pro sílu lásky a pro Tebe.

Pro Zemi.

​© 2018 Jan Petr Nekovář

  • Facebook Clean
  • White LinkedIn Icon